Být proevropský neznamená být nekritický

Být proevropský neznamená být nekritický

21. března 2017

Rozhovor ministra zahraničí Zaorálka pro Hospodářské noviny vyvolal řadu reakcí, včetně samotného autora, který se ohradil proti dezinterpretaci některých svých výroků. Být proevropský neznamená být nekritický a neznamená ani zavírat oči před problémy, se kterými se Evropská unie potýká a které jsou různým způsobem symbolizovány v různých částech Evropy.

Zároveň to neznamená, že bychom měli nad Unií lámat hůl a přisoudit jí roli fackovacího panáka. Pět scénářů vývoje EU, které představil předseda Evropské komise Juncker bez vlastní zjevné preference, je snaha o to, aby se evropští i národní politici a jejich prostřednictvím také a především jejich voliči vyjádřili, jakou Evropu si představují, a ke své volbě se také jednoznačně přihlásili. Všechno ostatní se od tohoto rozhodnutí odvíjí. Pak bude možná nutné si znovu odpovědět na některé základní otázky. A případně z našich odpovědí vyvodit také důsledky pro naše postavení v Evropě. Jaké kompetence bude mít Komise, jaké národní parlamenty, jaké vlády a jaké Evropský parlament. A za koho kdo mluví?

Ve stávajícím systému má Komise pravomoc předložit návrh, ale jsou to členské státy a Evropský parlament, kdo vyjednávají rovnocenně o jeho konečné podobě. Frustrace často plyne z ohromně pomalého rozhodování Rady (na druhou stranu, jeho zrychlení znamená nevyhnutelně také možnost přehlasování). Je možné obhájit kompromis, který není 100% námi prosazované řešení, když jeho důsledná kritika bude nakonec vždycky svým způsobem oprávněná?

A pak ještě k otázce, za koho vlastně mluví Evropský parlament. Odpověď zní, že za své voliče v rozsahu, jak rozdali politické karty. Vliv toho, odkud poslanci pochází, se ale nedá pominout, i když původně byl zřejmě zamýšlen jako místo, kde jakoby národní zájmy neexistovaly. Na různé politické otázky prostě mohou existovat různé legitimní politické názory i uvnitř jednotlivých států. Tam se o jejich vlivu rozhoduje v národních vobách, a stejné by to podle tohoto výkladu v mělo být s otázkami a volbami celoevropskými.

Ano, chápu otazníky Luboše Zaorálka. Jen bych byla ráda, abychom v poctivé debatě nepoužívali zkratky, byť jsou všude kolem nás. Začít se dá třeba tím, abychom všichni skutečně dobře věděli, jak rozhodnutí v EU vznikají (nepochybuji o tom, že to Luboš Zaorálek sám dobře ví) a že u každého návrhu je zapotřebí souhlas nejen Evropského parlamentu, ale i ministrů členských států, a aby se všichni ke svým rozhodnutím a kompromisům hrdě hlásili a občas i té Unii připsali nějaké ty body k dobru.

 

MUDr. Olga Sehnalová, MBA, poslankyně Evropského parlamentu za ČSSD

převzato ze: www.cssd.cz