Privatizovat Budvar je jako prodat za krejcar slepici, co snáší zlatá vejce!

Privatizovat Budvar je jako prodat za krejcar slepici, co snáší zlatá vejce!

4. 10. 2012  Na začátku 90. let odstartovaly v naší zemi do té doby nebývalé procesy související s transformací ekonomiky. Jedním z hlavních principů, charakterizujících tuto etapu vývoje, bylo znovuobjevení výhodnosti soukromého podnikání a privátního vlastnictví výrobních prostředků. Tohoto se, mimo jiné, podařilo dosáhnout cestou privatizace do té doby státního majetku. Myšlenka zajisté dobrá, způsob provedení velmi diskutabilní a výsledky mnohdy tristní.

Záměry privatizovat to, co ještě stát nezprivatizoval, pokračují i do dnešních dnů. Někdy úspěšně, někdy méně. „Čerstvý seznam“ sestavili „revoltující“ poslanci ODS s čistým záměrem „zachránit stát a jeho občany“. Nebezpečnost takových nápadů v současné době spočívá v tom, že tzv. potřeba vylepšovat státní rozpočet, je jen zastíráním pravého důvodu, kterým je záměr využít moci a prodat to, co je pro potenciální kupce zajímavé a výhodné i v době, kdy to, jednoduše řečeno, tak výhodné není pro stát. Konkrétním případem může být například nedávno mediálně opětovně vyřčená myšlenka privatizovat některé ze zbylých státních společností, v čele s národním podnikem Budějovický Budvar.

Stav veřejných financí představuje v dnešní době velký problém. Vzrůstající zadlužení státu (vždyť ministerstvo pod vedením Miroslava Kalouska zvýšilo dluh za šest let o 50%; to, že jej nahradil v úřednické vládě někdo jiný, nemění na tomto faktu nic, protože ministerstvo i v té době jelo podle jeho not jen s malými úpravami, které měly zabránit ještě většímu schodku než by vznikl díky zákonům z dílny Topolánkovy vlády a koaličních poslanců) společně se zhoršujícími se ekonomickými vyhlídkami v zahraničí „nutí“ politiky, aby se poohlédli po alternativním zdroji příjmu. Privatizace i zde může být řešením. Je ale na druhou stranu nutné hlasitě podotknout, že pokud prodáme či zabijeme slepičku, nemůžeme do budoucna čekat vajíčka.

Stát má v současné době z toho, že je vlastníkem n.p. Budějovický Budvar několikero výhod. Tou první je podíl na nemalém zisku, mezi další patří daňové příjmy a v neposlední řadě se v dnešní složité době nemusí starat o zaměstnanost lidí, které tento podnik zaměstnává. Dá se očekávat, že vítězem případné privatizace bude společnost Anheuser-Busch, mj. mezinárodní konkurent Budvaru, s nímž vede dlouholeté známkoprávní spory. Bude zřejmě ochotna nabídnout nejvíce. Nikdo jiný nebude mít totiž z koupě Budvaru takový užitek jako právě Anheuser-Busch. Poté můžeme jen spekulovat, jestli nebude Budvar stažen z mezinárodních trhů a výroba razantně omezena. Z výhod popsaných na začátku odstavce ztratí ČR v první řadě podíl na zisku, v případě omezení výroby také poměrně daňové příjmy a nakonec se bude v dnešní těžké době pravděpodobně muset postarat o nově nezaměstnané.

Budu dále uvažovat o méně pravděpodobném zachování plné výroby v privatizovaném podniku, relevantní bude tedy pouze ztráta zisku společnosti. A porovnám tuto variantu s druhým, alternativním způsobem získání stejného množství prostředků, a to vydáním státních dluhopisů. Tyto jsou úročeny cca. 3 – 4 %. Já se tedy ptám: Myslíte si, že Budvar přinese vlastníku-státu ročně méně než 3 – 4 % své předpokládané prodejní hodnoty nebo to bude víc? Bude vůbec někdo kupovat podnik, když se návratnost bude pohybovat kolem 30ti let? Není taková privatizace, vzhledem k výše uvedenému, typickým příkladem nezodpovědného hospodaření (v konečném výsledku nevýhodná pro stát)?

Na podzim loňského roku probíhala petiční akce proti tzv. důchodové reformě. Jasným cílem „reformy“ bylo snížit růst důchodů a poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě dále snižovat. Tento cíl byl již splněn a stvrzen i podpisem prezidenta. Někteří z těch, kteří se k petici připojili, a nebylo jich málo, kladli otázku, zda to má smysl, zda peticí proti současné vládě lze něčeho dosáhnout. Už tehdy jsme takovým říkali, že tzv. důchodová reforma nesleduje jen cíl snížit důchody a umožnit soukromému kapitálu „dosáhnout“ na část vybraných prostředků, ale i alibi pro možnou další vlnu privatizace v důsledku zhoršení v hospodaření státu, kde spuštění tzv. druhého pilíře bude znamenat výpadek příjmů v řádu desítek miliard Kč. Jak je vidět, nemýlili jsme se, bohužel. Také jsme lidem museli říci tvrdou pravdu, že pokud své požadavky, vyjádřené podpisem této petice, nepodpoří i razantněji při akcích veřejnosti, tak pravděpodobně petice nesplní svůj hlavní cíl.

 

Ing. Věra Fuksová

kandidátka do krajského zastupitelstva Zlín