Ještě k amnestii pana prezidenta.

Ještě k amnestii pana prezidenta.

11. 1. 2013 Pokud na závěr svého působení ve funkci prezidenta republiky chtěl Václav Klaus učinit nějaký skutek, kterým se zapíše trvale do povědomí občanů nemohl si vybrat lépe. Vyhlásil k dvacátému výročí trvání ČR amnestii. Jistě vycházel z nejlepších pohnutek. Pomůže části odsouzených začít nový život. Tito lidé s vděčnosti přijmou nabízenou šanci a již nikdy se nedostanou do křížku se zákonem. Vylepší to vnější pohled na naši společnost pro okamžitý pokles poměru vězněných osob k počtu občanů ČR. Navíc z hlediska ekonomiky dojde k okamžité úspoře v kapitole spravující náklady na provoz nápravných zařízení. Někdo jim postaru říká věznice. Bohužel jak to vždycky bývá cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

   Vše dopadlo jinak.  Ale vezměme to pěkně po pořádku. Je sváteční popolední čas a většina občanů čeká s napětím jaký projev k nim přednese prezident republiky první den roku 2013. Jsou napjati a jen někteří si uvědomují že 13 není šťastné číslo. Pan prezident zhodnotí vnitřní i zahraniční politiku, vyjádří se k naší budoucnosti, kterou vidí celkem pozitivně a pak to přijde. Sdělí zkoprnělým spoluobčanům toto. Rozhodl jsem se k 20. výročí ČR vyhlásit amnestii. V ten okamžik většina spoluobčanů zalapala po dechu vědoma si toho co nastane. Naopak ve věznicích se mohlo začít slavit. Většina z nás a ani z odborné veřejnosti neznala rozsah amnestie a její dopady do naší společnosti. Měli jsme se na co těšit. Po první záporné reakci veřejnosti vystoupil ministr spravedlnosti s informací, že byl o obsahu amnestie informován prezidentem republiky několik dní před jejím vyhlášením. Nic víc nic míň. To rozbouřilo veřejnost ještě více. Chtěla vědět, kdo amnestii připravoval a další podrobnosti. Chtě nechtě musel vystoupit před veřejnost předseda vlády a přiznat, že dokument o vyhlášení amnestie již podepsal ( kontrasignoval) a je tedy v běhu a nic ji nezastaví. Vláda za nic nemůže a jen vyhlášenou amnestii provede. Vždyť vyhlásit amnestii umožňuje prezidentovi platná ústava a je to jedna z jeho  nemnoha pravomocí.

   Začal se hledat způsob ospravedlňující tento postup, s kterým kromě amnestovaných a jejich rodin zřejmě nikdo jiný nesouhlasil. Vystoupil zástupce hradu a sdělil, že je to pravomoc prezidenta a basta. Pak vystoupil prezident sám a označil nevoli s vyhlášenou amnestií za osobní útok na něj jako prezidenta. To už nevydržel ani předseda Ústavního soudu ČR a informoval veřejnost o tom jakým způsobem se na našem území připravovaly amnestie v uplynulých osmdesáti letech. Vždy byly připravovány kromě jedné důsledně a byly připravovány prostřednictvím moci výkonné jako celku. A debata se vine dál a většina amnestovaných je již mimo zdi věznic. Někteří se poučili a někteří jsou již opět stíhaní za porušení zákona. Kruh se uzavírá.

   Ale teď proč se vyjadřujeme k této kauze. Proč zrovna teď. Když již vše bylo řečeno. Opak je pravdou. Jdeme po prve volit prezidenta republiky přímo. Proto vybírejme dobře. Ne mediální hvězdy. Sami rozhodneme kdo usedne na prezidentské místo. Tím také rozhodneme o tom, kdo bude vládnout právem amnestie na další období. My máme jasno. Tím kdo nás nezklame je Jiří Dienstbier.

 

Materiál pro vás připravil – M.Malý a J. Lehocký