Jeremy Corbyn a jeho Labour party jako vzor pro ČSSD

Jeremy Corbyn a jeho Labour party jako vzor pro ČSSD

13. června 2017

 

Jeremy Corbyn byl od svého zvolení za předsedu naší sesterské strany Labour party označován za nevolitelného kvůli své výrazně levicové orientaci. Kvůli ní je dokonce medií označován za nebezpečného radikála, ačkoli to není pravda. Jeremy Corbyn je však pouze klasickým sociálním demokratem 70. let a jeho program také. Corbyn se zkrátka odmítl posunout doprava, jako to učinily prakticky všechny evropské sociálně demokratické strany pod praporem tzv. třetí cesty, čímž se sociálně demokratické strany staly fakticky stranami sociálně liberálními.

Dnes již uplynula dost dlouhá doba, abychom mohli posun sociálně demokratických stran doprava zhodnotit. Prakticky všude, kde tento posun doprava proběhl a kde se sociální demokracie následně dostala na krátko k moci, prováděli sociální demokracie „reformy" lišící se od pravicových návrhů jen v tom, že byli o něco více sociálně citlivější. V důsledku ale tyto „reformy" znamenaly odbourávání výdobytků politiky sociálních demokracií, demontáž sociálně demokratické podoby sociálního státu a snižování daní nejbohatších. Jistou dobu tato politika sice zajistila sociálně demokratickým stranám lepší volební výsledky. Tento efekt byl ale pouze krátkodobý, protože s politikou demontáže sociálně demokratické verze sociálního státu se zhoršovala i životní úroveň těch, jejichž zájmy sociální demokracie hájí. Od sociálně demokratických stran se tak odvrátila ta část jejích voličstva, která nyní přešla k populistům, jenž jim nabízí alternativu, leč klamnou a nerealistickou.

Posunem doprava se však sociálně demokratické strany připravily nejen o levicový ekonomický program, ale také snad o to nejdůležitější – o víru, že lze vybudovat jiný a lepší svět.

Místo toho, aby sociální demokracie artikulovala zájmy neprivilegované většiny, znevýhodněných a utlačovaných a nabízela jim skutečnou alternativu, až příliš se podobá pravici svou politikou i rétorikou.

Sociální demokratické strany se po posunu doprava pokoušely být stranami dvou pánů, tedy hájit zájmy své sociální základny – pracujících – a zároveň spolupracovat a nepoštvat si proti sobě svou politikou kapitál. Tato snaha však byla předurčena k neúspěchu, protože dělat politiku ve prospěch jednoho a nepoškodit zájmy toho druhého zkrátka nelze. Výsledkem jsou klesající volební preference sociálně demokratických stran.

Jeremy Corbym a Labour party pod jeho vedením znamená skoncováním s neoliberálním flirtem třetí cesty a návrat k autentické sociálně demokratické politice. Správnost tohoto kroku od začátku potvrzovala reakce konzervativců, kteří radili Labour party, že s Corbynem je čeká konec a proto by se ho měli zbavit. To samé tvrdil i tisk. Proč politická konkurence tak dobrotivě radila labouristům odstranění Corbyna? Jednoduše proto, že program současné corbynovské Labour party po dlouhé době znamenal ohrožení tučných zisků nejbohatších a mohl oslovit voliče Labour party, o které přišla. (nepřipomíná Vám to také hon na ČSSD, když došlo k zveřejnění jejího návrhu progresivního zdanění?) Volby ve VB dokázaly, že se Corbynovi kritici se velmi zmýlili. Labour party sice nezvítězila, ale posílila a dobyla i takové bašty konzervativců, jako je např. Canterbury, kde od roku 1868 vítězili konzervativci. Přitom je třeba si uvědomit, že „bojiště" si nevybírala Labour party, ale Konzervativní strana, která volby vyhlásila a jistě se na ně předem dobře připravila, kdežto Labour party se musela pouze přizpůsobit. Fascinující také je, že Labour party přilákala velké množství mladých lidí k volbám a tři dny od voleb vstoupilo do strany 150 000 nových členů (přibližně 7,5 násobek členské základny ČSSD).

Jaké ponaučení by si ČSSD měla z corbynovské Labour party vzít? Měla by se jasně vrátit k důsledné a autentické levicové politice a mluvit o všedních problémech lidí. Měla by začít mluvit o nerovných životních podmínkách napříč republikou, o nespravedlivě nastavených daních. Od 90. let se snížila korporátní daň 23%, byla zrušena daňová progrese, takže nejbohatší lidé platí stejnou sazbu jako ti chudší, zatímco snížená sazba DPH se z původních 5% ztrojnásobila na současných 15%. Navíc je náš systém degresivní kvůli zastropování sociálního pojištění. Stejně tak by měla mluvit o tom, že ČR je dividendová republika, jelikož z ČR je vyváženo více kapitálu, než se do ní v podobě investic dostává. Z tohoto hlediska by také měla ČSSD prosazovat silnou veřejnou investiční banku, která by měla za úkol podporovat investice ve všech našich krajích orientující se na zvyšování životní úrovně.

Dalším úkolem je vypořádat se s tím, že stejné zboží od totožných firem je v zahraničí levnější a kvalitnější.

Tématem by také měla být deprivatizace vodovodů a kanalizací, neustálé zvyšování cen bytů a jejich řešení ve formě výstavby komunálního bydlení. Největším tématem by však mělo být zvyšování mezd. Zde by ČSSD měla naprosto jasně deklarovat, že je na straně odborů a přijít s takovou legislativou, která podpoří kolektivní vyjednávání a vylepší postavení odborářů při jejich uzavírání.

Co se týče médií, nelze čekat, že by nás za autentickou sociálně demokratickou politiku měla chválit. Hlavním důvodem je, že tuzemská media jsou v rukou oligarchů, s jejichž zájmy je sociálně demokratický program již ze své podstaty v rozporu. Politiku však neděláme pro media a jejich vlastníky, ale pro naše voliče. Reakcemi médií se nesmíme nechat zviklat. Je však třeba vytvářet vlastní komunikační cesty, jejichž prostřednictvím budeme komunikovat a budeme také méně závislí na mainstreamových médiích.

Kromě toho všeho musí ČSSD přestat být pouze stranou, ale začít vytvářet hnutí. Musí podporovat občanskou společnost, komunikovat a spolupracovat s ní a vytvářet sítě mezi jednotlivými jejími součástmi.

Strana také musí začít řešit vzdělávání svých členů. V našich podmínkách nemají lidé moc šancí zjistit, co je levice, jaké cíle a hodnoty jsou s ní spojené. Pouze členové vybaveni těmito vědomostmi mohou vykonávat plnohodnotnou stranickou práci. Proto musí být realizován systematický program vnitrostranického vzdělávání.

Lukáš Ulrych, mluvčí "Doleva"

převzato ze: www.cssd.cz