Rád bych se vyjádřil k povrchové úpravě venkovní fasády historických objektů

30.03.2015 10:39

Antika, ani románské a gotické stavby neměly problém s barevností. Tu určoval použitý materiál: kámen nebo dřevo či kov. Rytmus a plastické vyjádření záměru architekta (samozřejmě mimo jiné) vyjadřovaly detaily, sochy, výklenky, drážky a jiné. Účelné byly římsy podokapní, nadokenní, patrové a další druhy ochrany použitých stavebních prvků ve fasádě. Fasáda historických slohů dosahovala účinnosti svojí plasticitou, která vytvářela dynamickou hru stínů a světla v průběhu dne.

 Zjednodušení stavebních postupů a přiznejme si i pohodlnost nové doby a snaha o rychlé řešení, zploštily fasádní prvky, odpadla jejich nosná (sloupy) nebo ochranná (nadokenní, patrové římsy) funkce a bylo třeba přistoupit k barevnému řešení a myslím si, i jejich barevnému odlišení.

 Postupně s dobou se zaváděly nové stavební materiály a stavební technologie. Sloupy nahradily pilastry, všechny druhy říms pak mírně před fasádu vystupující štukové prvky.  Jedno však zůstalo stejné do doby moderny, funkcionalizmu a konstruktivizmu: romantický odraz historických slohů v prvcích a výzdobě na fasádě, úcta k detailu. Připomeňme si jen secesní Psychiatrickou léčebnu, nebo některé jiné secesní stavby v Kroměříži. Kolik řemeslníků bylo přítomno a kolik materiálu bylo použito k dosažení žádoucího výrazu budovy, estetického zážitku, dojmu.

Proč ten obsáhlý úvod?

Prosazuje se totiž v poslední době, a to i mezi odborníky na ochranu památek, novou fasádu chráněných objektů -promiňte mi ten výraz- přejet jednou štětkou, v jedné barvě. Tento nešťastný osud potkal – mimo jiné - také fasádu vstupního objektu do Květné zahrady.

Copak nemáme úctu k záměru architekta, autora stavby, který plastickými detaily chtěl fasádu oživit a vtisknout jí ráz doby? Necítíme s řemeslníkem, který si dal práci a naplnil myšlenku stavitele? Jako bychom chtěli jejich práci zamaskovat. Vrací se doba šedivých paneláků, tentokrát v historické podobě?

Rád bych, abychom našli v této věci společnou řeč s naším památkovým ústavem a měli město zajímavé a stavby pohledné.

Vzpomínka na konec:

Vzácný, již zesnulý,  pan architekt Karfík jednou zavzpomínal na své začátky v Americe u Corbusiera. Ten jej poslal na rozestavěnou vilu, aby tam prováděl stavební dozor. Po čase přijel sám na kontrolu a ptá se mladého Karfíka, kde je ten projektem navržený detail nad vchodem? Jak to, že není hotový! Ten se bránil, že přece není vidět, že je až za tou krycí deskou nad vstupem. Velký Corby mu však dal příkaz práci dodělat s odůvodněním: Pán Bůh vidí všude!

Ing. Jan Slanina 10. 3. 2015

—————

Zpět