Na jedné straně spektra stojí politici, kteří se hájí programem a letitými zkušenostmi na straně druhé političtí amatéři, kteří vědí, jak udělat kampaň.  Bohužel už se dlouho nepovedlo, abychom se při volbách rozhodovali na základě pozitivních výsledků nějaké vlády. Proto se kampaně podobají především boji o zákazníka a podnikatelé, kteří tento souboj podstupují pravidelně, mají navrch. Chápou mnohem lépe marketingová pravidla a dokážou svou strategii přesně zacílit. Pokud tedy politici mluví neustále o tom, že v politice platí jiná pravidla než v byznysu, měli by dodávat, že se jedná o práci po volbách.

 Politika je věc veřejná a politika je taková, jakou ji vidí právě veřejnost. Pochybuji o tom, že česká veřejnost si myslí, že snaha zničit konkurenta, snaha získat zákazníka, snaha obejít (či naplno vytěžit) pravidla se v naší politice neobjevují.

 Po volbách dojde na trapné okamžiky bloudění nováčků po sněmovně a přehmaty pramenící z neznalosti jednacího řádu, jenže pozice těch politicky zkušených už bude oslabena a nic s tím nenadělají.  Podnikatelé, kteří si mysleli, že být politikem je jako sebrat dítěti bonbón pocítí, že se ocitli ve světě dokonalé konkurence a jejich akviziční potenciál je jim k ničemu.

Co ze soukromé sféry tedy přenášet do politiky?  Moje odpověď asi nepřekvapí ty, kteří vědí, čím se živím. Vsázím na manažerské praktiky. Zatím co podnikatelé jsou natolik úspěšní, kolik peněz vydělají, manažerský úspěch se měří tím, jak dokážou plnit stanovené cíle. Nezaměňujme proto podnikatelské praktiky a manažerské kompetence. Manažeři si stanovují reálné cíle a plánují nejen je, ale i cestu k jejich dosažení a to včetně kritérií, podle kterých se takový úspěch bude měřit. Myslím, že právě tyto návyky chybí českým politikům a politice vůbec.

blog Radka Navrátila na idnes.cz

převzato ze: http://radeknavratil.blog.idnes.cz

10. 10. 2013